Vždy po několika letech se zajedu podívat na místo, kde jsem jako dítě trávil letní prázdniny.
Takové ty dlouhý, několikatýdenní prázdniny, které mne žádnej rodič nepřerušoval táborama příměstkýma, nechtěl po mne, abych se učil na táboře 15 světových jazyků, nebyl to žádnej matematickej kroužek. Takže o letních prázdninách jsem nedělal nic. Toulali jsme se po lese, jezdívali jsme se koupat, podnikali jsme výlety a tajný výpravy. Ztratit v lese jsem se nemohl, protože jinak bych se nemusel najít a chyběl bych. Pokud bych byl ztracený, tak nikdo by mne nemohl zavolat a poradit mne, jak se dostat domů.
Problém návratů po letech spočívá v tom, že vidíš, jak se to okolí mění. Jednoduchý analogový svět řízený družicí Magion se pomalu mění v postapokalyptické prostředí plné ..ne, dělám si srandu. Změna prostředí je zřetelná a je hmatatelná, ale není to až tak strašný. je to jiný, vše je jiný….A to je dobře.
Stávající děti zde prožijí asi jiný druh dobrodružství. Bude jiné ale bude jejich. Až ty děti budou starší, tak také budou hodnotit, že “ dnes je to jiný, za mne to bylo lepší… “
Ne, nebylo. Tento pocit Člověk má v sobě sice daný, ale nutně to neznamená, že je pravdivý.Život je jen chyméra, bro…